Lidi úplně zapomněli, že myšlení obecně je důležité, že né vše jde samo a že pečení holubi nelétají do huby sami.
Když jsou dětmi, koukají lidi na pohádky, ve kterých je spousta těchto svatých pravd zmiňována a kolikrát na nich stojí celý děj. Oni ale postupem času, semleti společností, zapomenou na pravdu, o které se jako děti učí a ve snaze co nejrychleji se vyrovnat dospělým začnou na všechno kolem sebe srát a začnou se zajímat jen o to, jak ze všeho vytěžit maximum jen pro sebe i za cenu ublížení okolí a tudíž celku. Poškozují přírodu, poškozují lidi kolem sebe, dělají samé zlé věci a příjde jim to normální, protože to je přece to, co dospělí dělají aby měli hodně peněz a ten blahobyt. Blahobyt který jim přináší samé nepříjemnosti, které ale spojují s úplně jiným důvodem než ve skutečnosti za těmi nepříjemnostmi stojí.
Přeci ze všeho nejvíc je potřeba společenská sounáležitost a dobro. Pomoc potřebným a snaha o dobro. To nás ty pohádky učili a učí. Jen jsme na to nějak zapomněli a mozek nám zabrzdili debilní televizní pořady plné reklam a jiného hnusu. Začněme přemýšlet a snažit se učit. Učit se jako ty malé děti. Poznávat svět kolem sebe a snažit se ho chápat sami.
Cela společnost se svou snahou vychovat lidi v duchu ukradni co můžeš, zdevastuj co není tvoje pokud z toho máš užitek, vytěž ze všeho nejvíc bez ohledu na následky, dostala do stavu kdy páchá sebevraždu a je tak otupělá, že to už ani sama nevidí a necítí. Současná společnost stojí na falši, lži a křiváctví. Je nemocná, ale snahu o léčbu tvrdošíjně odmítá.
