Společnost svou snahou všechno vojebat vojebala především sama sebe.

Člověk podle mého názoru je neskutečně silná bytost, daleko silnější než je obecná představa. Lenost a stále rostoucí společenská tupost, ale tyto možnosti lidské bytosti, ve které sídlí duch, nebo duše, degraduje a postupně úplně zadupává do země. Lidi rezignovali na pohyb, na myšlení a začali se zajímat pouze o to jak udělat cokoliv nejjednodušeji, nejmíň pracně a ještě hůře jak při všem všechny ostatní vojebat a mít ze všeho co největší užitek a výnos nehledě na pomoc druhým. 

Lidi úplně zapomněli, že myšlení obecně je důležité, že né vše jde samo a že pečení holubi nelétají do huby sami. 

Když jsou dětmi, koukají lidi na pohádky, ve kterých je spousta těchto svatých pravd zmiňována a kolikrát na nich stojí celý děj. Oni ale postupem času, semleti společností, zapomenou na pravdu, o které se jako děti učí a ve snaze co nejrychleji se vyrovnat dospělým začnou na všechno kolem sebe srát a začnou se zajímat jen o to, jak ze všeho vytěžit maximum jen pro sebe i za cenu ublížení okolí a tudíž celku. Poškozují přírodu, poškozují lidi kolem sebe, dělají samé zlé věci a příjde jim to normální, protože to je přece to, co dospělí dělají aby měli hodně peněz a ten blahobyt. Blahobyt který jim přináší samé nepříjemnosti, které ale spojují s úplně jiným důvodem než ve skutečnosti za těmi nepříjemnostmi stojí. 

Přeci ze všeho nejvíc je potřeba společenská sounáležitost a dobro. Pomoc potřebným a snaha o dobro. To nás ty pohádky učili a učí. Jen jsme na to nějak zapomněli a mozek nám zabrzdili debilní televizní pořady plné reklam a jiného hnusu. Začněme přemýšlet a snažit se učit. Učit se jako ty malé děti. Poznávat svět kolem sebe a snažit se ho chápat sami. 

Cela společnost se svou snahou vychovat lidi v duchu ukradni co můžeš, zdevastuj co není tvoje pokud z toho máš užitek, vytěž ze všeho nejvíc bez ohledu na následky, dostala do stavu kdy páchá sebevraždu a je tak otupělá, že to už ani sama nevidí a necítí. Současná společnost stojí na falši, lži a křiváctví. Je nemocná, ale snahu o léčbu tvrdošíjně odmítá. 

Člověk a pes

Vztah člověka a psa je jako uroboros. Je to tak, že skutečně platí jaký pán, takový pes, resp. jaký pes, takový pán. V tomto vztahu by ale ze začátku měl tahat za delší konec pán a psa vychovat. Pokud je pán v poho a zahrne psa láskou a výchovou, tak pes to člověku oplatí. Oplatí mu to jak láskou, tak i tou výchovou. Z člověka se pak stává lepší člověk a ze psa se stává lepší pes, tvoří spolu jednoznačně pozitivní spojení. 

Pokud je ovšem pán blb a psa jen týrá, z takového člověka nikdy nic lepšího nebude a pes mu to vrací negativní energií. 

Pokud se vztah člověk a pes správně uchopí a vede se na pozitivní vlně, takzvaně na vlně lásky, je to vztah, který dokáže oběma stranám dát pozitivní energii, učit a směrovat k dobru.